Malé autoškolské zamyšlení

Toto malé autoškolské zamyšlení pojednává o tom že, v dnešním provozu je velmi náročné zvládnout závěrečnou zkoušku z praktické jízdy hned napoprvé. Není neobvyklé opakovat jízdu pětkrát i osmkrát mít zaplaceno na poplatcích městu a autoškole 15-20 tisíc a řidičák stále v nedohlednu. Nelze spekulovat zda za to může autoškola svou nekvalitní přípravou nebo zkušební komisaři svými přehnanými nároky.

U autoškol  je problém velká konkurence a ve snaze se prosadit je silný tlak na nízkou cenu. Z toho potom plynou problémy, které se projeví právě u závěrečné zkoušky. Žák sice jakž takž ovládá spojku brzdu plyn, ale co se kolem něj děje a to nač by měl reagovat či nějak řešit vůbec nezvládá. Potom se opravdu stává, že jede na červenou, mění jízdní pruhy bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy, vjíždí na hlavní, aniž by mohl vidět zda tam něco přijíždí, prostě zapomene, že i z malé rychlosti auto potřebuje nějaký ten metr na zastavení apod. Chybí prostě, aby mu někdo v klidu na učebně vysvětlil, třeba co je to dát přednost v jízdě a vše ostatní. Uvedu příklad: řidič považuje za velmi důležité před křižovatkou při odbočení podřadit na dvojku /někteří učitelé to považují za smysl svého života/. Natolik se na tento úkon zaměří a je soustředěný, aby na něj nezapomněl – někteří dokonce sledují svou ruku při pohybu řadící pákou, že zapomene na vše ostatní. Pak je snadné nevidět nic a to doslova. Červenou, chodce, značku, jiné auto – prostě vše. Zkušený učitel toto odhalí ihned na počátku a nedovolí, aby si tuto vážnou chyby či vadu /jak chcete/ zafixoval. Jistě někteří žáci se brání a nechápou proč je to důležité, ale instruktor musí být pevný, silný a tento tlak musí pro svou bezpečnost i do budoucna všech ostatních kolem ustát a být neoblomný. Někdy je to těžké a spousta instruktorů to zkusí jednou dvakrát a potom rezignují. Pokud funguje spolupráce mezi lektorem na učebně, který připraví žadatele na to co budou muset zvládnout a učitelem praktického výcviku je velká šance na úspěch při výcviku a závěrečných zkouškách.

Zkušební komisaři….. tady je největší problém udržet při hodnocení rozumnou míru vyžadovaných dovedností. Pokud komisař vyžaduje plynulou, svižnou jízdu bez zdržování a jiný zase klade důraz na bezpečnou ,defenzívní jízdu s dodržením všech předpisů – má to žák předem prohrané. Pokud se mladý šikovný žák s plynulým ovládáním vozidla dostane k opatrnému komisaři stačí, aby tento získal pocit, že dostatečně neotočil hlavu a je vymalováno. Jako návdavek si odnese radu, že takové frajírky ma nejradši. Naopak opatrná slečna s pomalejším ovládáním vozidla narazí u komisaře vyznávajícího plynulou jízdu za každých podmínek. Sice neudělá žádný přestupek, ale dostane radu, aby se ještě vyjezdila, protože zdržuje. Tady zmíním výhodu komisaře, který pracoval jako instruktor a tudíž mu nechybí potřebný vhled. Asi by mohli komisaři více naslouchat instruktorům a zahrnou jejich postřehy do hodnocení a instruktoři nebo spíš autoškoly, by neměli posílat na zkoušky nepřipravené žáky.

Co tedy můžete udělat pro úspěšné zvládnutí závěrečné zkoušky?

Autoškola – nejlépe na doporučení a zeptat se na vše potřebné, pokud se tam střídají instruktoři jak na běžícím pásu….., vozový park , učebny , výuka – pokud se dozvíte, že vše vám vysvětlí v autě a jízda na cvičišti není třeba…..

Učit se – to je opruz, všichni to známe, až před zkouškou se mrknu na testy a zákon si nepřečtu BO je složitě napsaný, pak třeba nevím, že parkovat před přechodem pět metrů nesmím. No a pokud se na zkoušku necítím – dokoupím si jízdy je to podstatně levnější než zbytečná zkouška.

Váš       Olda

www.autoskolaolda.cz